Co jsou RORÁTY?
Pro mnoho generací mladých (to jsme my, co jsme se narodili po roce 1945) a ještě mladších, je tajemný název zvláštních adventních bohoslužeb, konaných ještě brzy za ranní tmy a končících při slabém prosincovém svítání, nesrozumitelný.
Roráty v křesťanském, zvláště katolickém světě jsou bohoslužby oplývající zvláštním kouzlem a krásou,sloužené v bílé barvě na počest Paní Marie. Tyto bohoslužby, konané v posvátném adventním čase, jako by vybízely lidi k duchovní obnově, zároveň věřící jsou vedeni ke zbožnému uctívání Panny Marie, Matky nás všech, a k očekávání slavného dne Narození jejího Syna Ježíše Krista, čímž vrcholí Advent, to je měsíc radostného očekávání, půstu a naděje …
Jak tomu porozumíme my lidé, kteří věří v tento božský zázrak, je to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, nebo je v tom něco jiného? Pomineme-li různé vědecké teorie, kterými si vysvětlujeme nevysvětlitelné, pak zajisté duchovní význam Adventu je pro mnoho z nás, i pro mnoho našich přátel, kteří jak říkají nevěří, dobou očekávání konce civilního roku, na který připadají církevní svátky, končícího prvního měsíce Nového roku liturgického. Narození Ježíška, je něco, co je očekáváno vždy s napětím mezi lidmi a nejen mezi křesťany, ale mezi lidmi na celém světě, kdy zrození nového človíčka přináší v lidském rodu vždy vedle starostí i radost z nového života a velké otazníky. Co z toho drobečka vyroste?
A to roráty lidem právě připomínají prostřednictvím uctívání Panny Marie, jakožto Matky, která byla vyvolena Stvořitelem, aby lidem prostřednictvím svého Syna dodala sílu ve víře a důvěře v Boží dobrotu a lásku. Vše co prožíváme, radost i bolest, má svůj význam. Proto také píseň v této době zpívaná „Ejhle, Hospodin přijde,…“a jiné písně v tomto adventním období zpívané vyzdvihují radostné očekávání Narození Páně.
V letošním roce se roráty konají v kouzelném kostelíčku Nanebevzetí Panny Marie ve Vilémově. A zrovna v tuto dobu, kdy obvykle nebývá sníh tak dlouho jako letos a o mrazech si ještě většinou povídáme (někdy to bývá kolem sv. Mikuláše, ale většinou to není tak krásné…) si vilémovští mohou připomenout staré doby, kdy se na roráty chodívalo denně, mnohdy cestou necestou přes kopce lesy, které v našem kraji bývaly ještě hluboké a cesta na bohoslužby byla víc tajemná než je tomu v dnešní době. V době, kdy nebyla elektřina a svítilo se loučemi a svícemi, to bylo asi velmi strašidelné i romantické. No nebudeme si mnoho vymýšlet, dnes je to mnohem pohodlnější a také díky všem našim předkům. I pro nás je to výzva, vše to krásné předat generacím budoucím, dětem a vnukům, aby víra v našem národě žila i přes tyto krásné a málem zapomenuté zvyky.
Zdraví Vás Antonín Tobiška.
V Dolní Poustevně 30.11.2010