Jdi na obsah Jdi na menu
 


Farní pouť do Hejnic

23. 6. 2013

Po krátké vlně veder je v sobotním ránu 22. června 2013 ideální počasí na výlet. Právě na tento den je naplánovaná pouť do Hejnic. Ranní autobus sesbírá farníky a ovšem také členy Vilémovského chrámového sboru postupně ve všech obcích dolnopoustevenské farnosti a také ve Velkém Šenově a Starých Křečanech. A pak již se může vyrazit k cíli cesty. Příjemně naplněný autobus, sešlo se nás třicet pět, překračuje hranici na přechodu Varnsdorf - Gross Schönau. Vlastně se ani o nějakém překročení nedá mluvit, když si na německé straně konečně opravili cestu od přechodu, člověk ani přejezd nezaznamená. To, že naše cesta vede tudy, není výsledkem snahy ušetřit nějaký ten kilometr cesty. Tím pravým důvodem je zastávka v Žitavě. I když řidič nezná přesně cíl cesty, není to žádný problém, již na okraji města se objevuje první směrovka s nápisem Fastentuch. Směrovky nás navedou celkem spolehlivě a překvapivě přímo před hledanou budovou je i parkoviště pro autobus. Že nevíte, co je to Fastentuch?

Fastentuch je postní plátno, které se ve středověku v období velikonočního půstu používalo k oddělení presbytáře od lodi kostela, tedy k půstu těla pro věřící přibyl ještě půst zraku, mše se odehrávala neviditelně. Postních pláten se do dnešních dnů zachovalo jen několik, z toho dvě v Žitavě a právě Velké postní plátno, které bylo na programu naší cesty, patří ke světově nejvýznamnějším. Nejen svojí velikostí či uměleckým ztvárněním, ale také svojí velmi zajímavou historií. Protože jsme byli předem ohlášeni, mohli jsme se bez čekání usadit do křesílek před plátnem a poslechnout si zajímavý výklad, pochopitelně v češtině. Pro mnohé účastníky byla existence takové významné kulturní památky příjemným překvapením. Odvažuji se tvrdit, že mnozí byli z toho doslova nadšení. Více se zde rozepisovat nebudu, nechť je to pro vás ostatní motivací k návštěvě historického města kousek od nás. Navíc se zde v souladu proplétá německá i česká historie. Pokud vám budou třeba některé sochy svým provedením povědomé, může to být tím, že stejnou práci znáte z Prahy, autorem je totiž Petr Parléř.

Po prohlídce rychle do autobusu za naším hlavním cílem, poutní bazilikou Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Cesta se trochu komplikuje, řidičův plánek cesty selhává na silnicích uzavřených po povodních, musíme jet podle značek. Krátce před tím než se tak stane, pater začne s modlitbami a litaniemi, takže Patrik, který cestu zná, se věnuje zpěvu, zatímco já spolu s řidičem koukám po směrovkách. Ale snad i na přímluvu Panny Marie dorazíme po cestách i necestách, kde se autobus vejde jen s obtížemi, přesně v poledne, tak jak bylo naplánováno, k hejnickému chrámu.

Odpoledne v Hejnicích začínáme mší svatou, kterou celebrují P. Pavel Andrš a P. Jacek Kotisz. Hudebního doprovodu mše se ujímá Vilémovský chrámový sbor pod vedením Patrika Englera.V kázání mluvil P. Andrš o začátcích a cílech cest (poutí) a o důležitosti návratu (přenést zážitek z pouti do všedního života). V závěru mše svaté jsme se pomodlili loretánské litanie k Panně Marii a popřáli Pateru Kotiszovi k jeho nadcházejícím čtyřicátinám.

Po mši máme v sousedním refektáři domluven vydatný oběd. Tím však náš program zdaleka není vyčerpán. Následuje prohlídka kostela, hrobky a ambitů, se skvělým výkladem jedné z průvodkyň. V našem nabitém programu by si průvodkyně byla přála mít víc času, ale i tak myslím vše podstatné bylo řečeno. Začalo se nachylovat ke třetí hodině a pokud máte pocit, že to je správný čas na odpolední kávu, máte pravdu. Naše kroky vedly opět do refektáře, kde se podávala káva spolu se skvělými věnečky. Tečkou za naší poutí však samozřejmě nebyla káva a věneček i když to by byla tečka zajisté příjemně sladká. Tou pravou tečkou byl, tak jak se na vilémovský sbor sluší a patří, koncert. Spíš překvapivě na něm nevystupoval náš sbor, ale mezzosopranistka Virginie Walterová a varhaník Vladimír Roubal. Jejich dvořákovský program, jehož hlavním bodem byly Biblické písně, byl tou opravdovou a výbornou tečkou za naší poutí. A pak už jen zpět do autobusu a rychle, již bez komplikací a zastávek, domů. Na závěr se sluší poděkovat paterovi Jackovi za nápad a sponzorovi za možnost pouť takto společně uskutečnit.

Petr Petráš, 23. června 2013