Vilémovská pouť se vydařila
V neděli 16. srpna 2009 se uskutečnila od 10.30 hodin slavná poutní mše svatá ve vilémovském kostelíku Nanebevzetí Panny Marie.
Ráno bylo jak vymalované, přímo fotografická jasnost, modrá obloha bez jediného mráčku a poměrně již teplo. Již při příjezdu do Vilémova, zvláště cestou kolem pouťových atrakcí, se pomalu nedalo projet a u kostelíka nebylo možné již zaparkovat pro velké množství aut a poutníků.
Mše svatá začala o pár minut později, neboť se čekalo ještě na příjezd Mons. ThDr. Jana Baxanta, litoměřického biskupa, který se ovšem na poslední chvíli omluvil. Pověřil celebrováním mše sv. P. Pavla Procházku ze Šluknova, který to shromážděným věřícím posléze oznámil. Vedle něj koncelebrovali mši sv. P. Jacek Kotisz, dolnopoustevenský pastýř a P. Kamil Kiszewski z Katovic z Polska. Ministrovalo celkem 6 ministrantů. Vedle Bětušky Petrášové a Ondry Ferka to byla 4 vnoučata paní Gotthardtové. Při mši také zazněla vedle češtiny i němčina, do které velmi dobře překládala paní Margita Dvořáčková z Velkého Šenova.
Na mši bylo přítomno téměř 120 poutníků a vedle toho na kůru se nás sešlo zpěváků a muzikantů také 52. Tak hojná účast i dle vyjádření některých pamětníků již dlouho nebyla. Asi k tomu trochu přispělo i krásné počasí a také to, že hlavní poutní mše –nedělní se konala dopoledne.
Na mši svaté zazněla skladba Patrika Englera, Mše k poctě sv.Anežky. Je to jeho 2. skladba, která naším sborem bývá zpívána při slavnostních mších. Zvláště sólový zpěv naší regenschori dr. Markéty Englerové v Credu dává neskutečně krásný pocit.
Za doprovodu orchestru se také zpívala mešní píseň „K nebesům dnes zaleť písni“ a vilémovská poutní píseň, která je ve zdejším kostelíku zpívána někdy od 20tých let minulého století : „Meister die Sturmwinde brausen“, byla i s orchestrem zahrána a zazpívána na konec této slavnostní mše svaté.
Po mši svaté bylo poutníkům nabídnuto občerstvení, nejdříve u východu z kostelíka, kdy vycházejícím byly nabídnuty výborné koláčky a vzadu za sakristií pak každý kdo měl chuť dostal kávu, čaj a výborné sladkosti i slanosti, které připravily šikovné ruce našich členek sboru (možná i za přispění svých manželů?...).
Co říci závěrem? Nepopsatelně krásná atmosféra celé poutě, setkání s přáteli a známými v tak krásném prostředí vilémovského kostelíka s okolím, kde šumí nad starodávnou Křížovou cestou a starým hřbitovem staleté lípy, „schody“ kolem kostelíka porostlé borůvčím, které rok co rok rodí sladké plody, krásně vyzdobená zázračná studánka pod kostelíkem, která je stále a krásně vyzdobená a nakonec neuvěřitelně krásně vyzdobený kostelík, díky vilémovským členkám našeho sboru. Dalo by se říci, že každoroční květinové výzdobě by slušel název malá vilémovská Flora.
Patří se proto i říci, že pokud žije naděje, že se křesťanství vrátí do českých luhů a hájů, tak Vilémov je jedním z těch „ostrovů“, kde to tímto žije. A můžeme jen doufat, že se i návštěvnost mše svaté a církevních obřadů časem zlepší a nejen tady – u nás na Severu…
Proto patří poděkování všem, kdo svojí prací a umem dělají to krásno kolem.
Antonín Tobiška