Vilémovský chrámový sbor koncertoval v Terezíně
Na konci loňského roku byl Vilémovský chrámový sbor požádán, zda by se nepřipojil k projektu Krok ke smíření a spolu s moravskými sbory Lumír a Virtuosi di Mikulov, za hudebního doprovu Mladých brněnských symfoniků nezazpíval Requiem od Giuseppe Verdiho. Cílem bylo toto náročné dílo pod vedením významného amerického dirigenta Murry Sidlina provést v Terezíně.
Možná se ptáte proč v Terezíně a proč Murry Sidlin? Verdiho Requiem má pohnutou historii, v době nacistické okupace to byla právě tato skladba, kterou se v terezínském ghetu uvězněným Židům podařilo nacvičit a šestnáctkát provést. Ten příběh je neuvěřitelný, představa stopadesáti věčně vyhladovělých a nemocemi sužovaných muzikantů, kteří ve sklepeních jednoho z terezínských domů nacvičují tuto obtížnou skladbu z jediné dostupné partitury s tím, že složení jak sboru tak orchestru se vzhledem k probíhajícím odchodům do transportů stále měnilo, tak taková představa vyvolává dojetí a úžas. Pan Murry Sidlin před lety narazil na tento příběh spíše náhodou a osoba tehdejší dirigenta Rafaela Schächtera ho natolik zaujala, že založil institut, který se zabývá shromažďováním informací o hudebním životě terezínského gheta.
Po přijetí nabídky začal Vilémovský sbor nacvičovat Requiem. Úkol to nebyl vůbec lehký, navíc zde bylo vědomí, že sbor bude součástí velkého celku, bez možnosti společných zkoušek, pod vedením neznámého dirigenta. Ale nakonec přišel den D, konkrétně neděle 3. června a Vilémovský chrámový sbor stál v terezínském kostele Vzkříšení Páně a spolu s ostatními tvořil stošedesátihlavé hudební těleso. Před koncertem byla jedna jediná společná zkouška, ale po jejím ukončení měli všichni pocit, že "to bude dobrý".
A bylo. Divákům se dostalo obrovského zážitku, pan Sidlin vedl těleso vynikajícím způsobem, bylo neuvěřitelné jak přes nedostatek společných zkoušek muzikanti i sbor reagují a to i přes stísněné podmínky. Vzhledem k velikosti tělesa musela část sboru být i na kazatelně a schodech k ní vedoucích, sólisté seděli v první řadě kostelních lavic, protože jinam se už prostě nevešli. Když zazněly první takty části Dies Irae, mohli mít posluchači pocit, že je ta hudba smete. Ale nejen Dies Irae, samozřejmě celá skladba vyšla úžasně. Publikum ji odměnilo mohutným potleskem ve stoje. Na samý závěr ještě promluvil pan dirigent a připomněl zmiňovanou pohnutou historii skladby. Bylo to v tu chvíli tak dojemné, že tlumočnice závěrečná slova překládala jen s obtížemi, s nalomeným hlasem a proudy slz. Ostatně nebyla jediná, komu se po tváři řinuly slzy dojetí.
Ve stejném složení, jen s jiným dirigentem, bude tato skladba provedena také u nás, konkrétně 28. září ve Šluknově, 29. září v Görlitz a 30. září v Budyšíně. Všichni jste srdečně zváni.
Petr Petráš
Článek o provedení ve Šluknově: https://farnostpoustevna.estranky.cz/clanky/co-bylo/requiem-ve-sluknove.html