Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. adventní neděle

Mt 24,37-44

Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by bděl..., ale kdybychom věděli, ve který den přijde Pán, bděli bychom? Nebo bychom si říkali: „Než přijde, mám ještě čas...?“

Kdyby věděl, kdy přijde zloděj, jistě by bděl... – Člověk bdí buď kvůli věcem, kterých se moc bojí, nebo kvůli věcem, které moc miluje. Věci, které jsou mu lhostejné, jej ze spánku neruší. Bdí buď ze strachu nebo z lásky. Zloděj patří do první kategorie. Do které kategorie patří můj Pán?

Kdyby hospodář věděl, kdy přijde zloděj, jistě by bděl... – Jeho bdění je bděním ze strachu. A pokud neví, kdy přijde zloděj, nebdí.

Bdění z lásky je jiné. Kdo miluje, bdí – bez ohledu na to, jestli zná nebo nezná den, či hodinu. Rozdíl spočívá v lásce. Přesně tak, jako v případě dvou lidí, kteří dělají to samé: Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána – proč, když oba dělají to samé? Rozdíl není v tom, co dělají. Rozdíl spočívá v lásce.

_______________________________

Oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti (Řím 13,14)

Tělo je obrovským darem, který jsme dostali od Pána Boha. Ale je také pro nás křížem, protože se pořád snažíme je ovládnout a chápat. Pořad se ho musíme učit: učit je klást na druhé místo a dávat přednost duševní stránce. Advent to je čas očekávání, přípravy, bdění, učení. To je čas nového začátku. Čas zanechávaní toho co je staré, špatné a zlé, a vztahování se k tomu co je před námi: k našemu setkání s Ježíšem Kristem. A to je právě to dávání přednosti duševní stránce nad tělesnou stránkou.

První adventní nedělí začínáme nový liturgický rok. Uvědomujeme si znova, že každý den, každou chvíli našeho života stárneme. Na to nemáme žádný vliv. Ale máme vliv na naší budoucnost: na to je potřeba dobře se připravit, na setkání s Ježíšem, pokud to je ještě možné udělat. A to nám dává obrovskou naději a radost. A v naději a radosti je přece smysl adventu: že dosáhneme cíle, kterým je Pán Ježíš.

--------------------------------------------------------

 

Mk 13,33-37

Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“

Stojíme na počátku adventu, doby přípravy na vánoční nové, hlubší setkání s Pánem Ježíšem. V adventě máme zkontrolovat zaměření svého  života, svých názorů, jestli směřují správným směrem, k dobru, k Bohu. Vánoce sice minout nemůžeme, ale s Kristem se minout můžeme.
Adventní věnec nám bude zeleným znamením naděje, světýlkem Boží lásky a porozumění.
V evangeliu nám Pán Ježíš podává charakteristiku naší životní situace: Jsme jako nájemci světa a svého života. Máme se těšit na hospodáře, až přijde odměnit naši věrnost.