Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. adventní neděle

Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“
Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“

Na judského krále Achaze se chystá zaútočit efraimský (resp. izraelský) král Pekach a aramejský (damašský) král Rezin (viz Iz 7,1-2). Prostřednictvím proroka Izaiáše ho Bůh ujišťuje o své pomoci a o záchraně (viz Iz 7,3-9). Achaz však tento příslib odmítá a trvá na svých plánech – na spojenectví s Asyrským králem. Do této situace se opět ozývá Izaiáš s Božím poselstvím a nabízí Achazovi znamení. Achaz však Boží znamení ze zdánlivě zbožných pohnutek odmítá. Problém však není v tom, že by Achaz odmítl pouze nějaké znamení. Achaz odmítá samotného Hospodina a jeho vůli. Místo toho se tvrdošíjně přidržuje svých představ. Vždyť i když odpovídá slovy: „nebudu pokoušet Hospodina", už nedodává: „svého Boha“. Hospodin totiž není jeho Bůh!

Král Achaz za svého panování zkazil, co se dalo (viz 2 Král 16; 2 Kron 28). Bibličtí autoři se o něm vyjadřují, že „nečinil, co je správné v Hospodinových očích“ (2 Král 16,2; 2 Kron 28,1). Kromě toho ani aliance s Asyřany nezabezpečila judskému království trvalý mír a blahobyt, ale říše o něco později podlehla tomu, čím jí prorok hrozil (srov. Iz 7,18-25).

Znamení, které přislíbil Izaiáš Achazovi, je vrcholem všech znamení. Je skutečností, na kterou jsou zaměřena všechna dosavadní znamení. A tato skutečnost se už naplnila. Kristus je Emanuel, Bůh přítomný uprostřed svého lidu. Může být ještě něco víc? Paradox je, že když znamení došla svého naplnění a pozbyla smyslu, člověk změnil muziku a začal se jich vehementně dožadovat (viz Mt 11,16-19 a též Mt 12,38; Mt 16,1-4; Mt 24,1-3), aby zas nemusel přijmout toho, na něhož všechna znamení ukazují. I dnes jsou znamení „in“. Pompézní oslavy, vánoční symboly, zvyky a tradice – všechno jsou znamení různého druhu. Kdepak je ale ten, na něhož ukazují? Nehrajeme v podstatě tutéž hru jako Achaz?

* * * * *

Mt 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel“, to znamená „Bůh s námi“. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

Na našem adventním věnci svítí už všechny čtyři svíčky, je čtvrtá adventní neděle. Doma i v kostele děláme poslední přípravy na svátky.
Podívejme se trochu zpět: Jak jsme využili adventu v našich rodinách? Jak jsme hovořili s dětmi o smyslu vánoc, učili se s nimi koledy? Jak jsme připraveni na Štědrý večer doma, aby byl hezký, v pokojné pospolitosti celé rodiny? Jak jsme připraveni na společné svaté přijímání farní rodiny při slavnosti Narození Páně?
Uprostřed dnešního evangelia stojí Maria, matka Ježíšova. V prvním čtení jsme slyšeli, jak bylo odedávna v plánu  Božím učinit tuto ženu znamením celému světu. Uvažujme, jak my můžeme být o vánocích znamením víry a lásky své  rodině.

_____________________________

Mich 5,1-4a

Toto praví Hospodin: „A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

Poslední etapou adventního putování (téměř posledními hodinami) nás provází Micheáš, drsný prorok z judského venkova druhé poloviny 8. stol. př. Kr. V předchozí neděle nás Jeremiáš, Baruch a Sofoniáš učili upírat zrak na Hospodina, vnímat jeho přítomnost a soustředit se na jeho působení. Micheášovo proroctví vybrané do liturgie 4. adventní neděle se začíná zmínkou o Betlémě a na první pohled se zdá, že prorok chce svým adresátům především ukázat místo, odkud je třeba očekávat Spasitele. Pozorný pohled do této prorocké knihy však ukazuje, že hlavním předmětem Micheášova zájmu není geografie. Také Micheáše zajíma především Hospodin a jeho působení v dějinách vyvoleného lidu. Jak je možné rozpoznat jeho blízkost? Jak lze vnímat jeho přítomnost? Jak se projevuje jeho síla a vláda?

Zvrchovaný vládce Izraele má vzejít z efratského Betléma, který je tak bezvýznamný, že si zasluhuje označení „maličký mezi judskými rody“. Micheášovi posluchači a čtenáři mají pochopit, že Hospodinovy věci se vyznačují malostí a slabostí v lidských očích. Hospodinova síla je z lidského pohledu bezvýznamnou slabostí. Hospodinova velebnost je z pohledu mocných a slavných tohoto světa hodnou pohrdání. A přece, jen on – Hospodin, jenž je od věčnosti, je dárcem jistoty a pravého míru. 

_____________________________________

CYKLUS  C

Lk 1,26-38
 

Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

 Blíží se konec adventu. Dnes si máme už docela zblízka promyslet své vánoční setkání s Kristem.
Ještě se však ohledněme zpět. Jak jsme využili adventní doby? Dali jsme se vést hvězdou mudrců - Božím slovem?


To, co se děje dnes s Marií, to se má naplnit i s námi v našem životě: I my máme říkat denně Bohu své „ano“ jako Maria. Bůh stále nabízí lidstvu spásu, ale ptá se vždy znovu na souhlas mne i tebe. My rozhodujeme, zda i v nás se Slovo stane tělem, zda bude přebývat v nás a mezi námi.

 

CYKLUS A

Ježíš se narodí z Marie (Mt 1,18-24)

Díky snu Josef změnil svůj úmysl: opět se projevuje jeho „spravedlnost“, tj. poslušné plnění Boží vůle. Záměrem této zprávy je prokázat, že Ježíš je Mesiáš. Ten měl pocházet s Davidova rodu, proto se uvádí, že Josef byl synem Davidovým. Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého. Tak se naplnilo Izaiášovo prorocké zaslíbení o Emanueli.