Patero
1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši.
Zasvěcené svátky jsou:
– slavnost Narození Páně (25. 12.)
– slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
Velmi se doporučuje slavit bohoslužbu na Zelený čtvrtek, Velký pátek a v den slavnosti
Vzkříšení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.
2. Alespoň jednou za rok slavit svátost smíření.
Církevní přikázání říká: alespoň jednou za rok. pokud někdo zhřeší těžce, neměl by svatost smíření odkládat, ale vyzpovídat se co nejdříve. Církev doporučuje častější svátou zpověď (min. jednou za měsíc), neboť skrze tuto svátost nás Pán Ježíš vede k dokonalosti. Konkrétní doba pro další svátost smíření je na svobodném uvážení kajícníka, případně po poradě se zpovědníkem.
3. Aspoň jednou za rok přijmout tělo kristovo, a to o velikonocích.
Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící přijímali
Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hříchu,
aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.
4. Konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky.
• Kající skutky jsou:
– sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety),
zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti;
– skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba,
studium křesťanské nauky;
– skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.
• Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání
a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou
křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení.
• Vlastním dnem pokání a kajících skutků je každý pátek v roce, pokud není slavnost.
• Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso a najíst se jen jednou za den dosyta.
• Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít.
Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.
5. Hmotně se podílet na péči církve o bohoslužbu a o potřebné lidi.